Libero je podle italštiny svobodný, volný hráč. V podstatě může na hřiště, kdy se mu zlíbí. Patří mezi nejpotřebnější hráče na hřišti. Přesto nesmí blokovat, smečovat, podávat a nahrávat může jen ze zadní části hřiště. Ve skutečnosti je to tedy spíše ve francouzském významu metař. Stará se o to, aby nic nebylo na zemi. Nejlepší je, když nic na zem ani nespadne.
Až na výjimky jsou to hráči s dlouholetou zkušeností. Například zlínský Přemysl Obdržálek má těch zkušeností o jednadvacet let více než Matěj. Ve svých osmnácti letech je Matěj Lex zajíc mezi extraligovými libery.
Začínal v Opavě a už v žácích kromě smeče zkoušel libero. Jako střední školu zvolil ostravský sportovní gympl a tomu přizpůsobil kvůli dojíždění i volejbalový klub. Přesto je jeho volejbalové vytížení značné. Minulou sezonu pendloval mezi ostravskými kadety a opavskými juniory. Letos zase mezi ostravskými juniory a extraligovým „áčkem“.
„Trochu jsem se přechodu do mužů bál,“ hodnotí rozdíl mezi mládežnickým a dospělým volejbalem Matěj Lex. „Je to naprosto něco jiného. Nejen v razanci úderů, ale i ve zkušenostech útočících hráčů.“ Také se do něj v jeho prvém mužském zápase Příbram pořádně pustila. Z devadesáti podání jich mířilo na Matěje 53. Zvládnul to, proto se už v žádném zápase něco podobného neopakovalo. „Kluci smečaři mi hodně pomáhají.“ Matějovy představy o budoucím životě směřují jen ke sportu. „Chtěl bych vystudovat něco kolem sportu, ale ani nějakému zahraničnímu angažmá bych se nebránil,“ zasní se Matěj. Sám neví, zda nějaký český hráč na pozici libera hrál ve významné zahraniční lize. O svých vzorech má jasno, zaprvé Brazilec Sérgio, toho sleduje v přehršli spotů na You Tube. Těsně za ním Čech Honza. Na rozdíl od Brazilců jsme zvyklí používat spíše příjmení, takže Honza Václavík, na liberu jeho trenér.
