V bulletinu k zápasu s Kladnem 21. listopadu 2016 jsme vytiskli krátký medailonek o Ondřeji Lachovi:
Vždy o sobě tvrdil, že je nejmenším blokařem nejvyšších soutěží ve střední Evropě. Takové články už o něm v novinách vycházely, když před čtyřmi lety v ostravském týmu přispěl k poslednímu extraligovému titulu. Dnes průpovídka dospěla k tomu, že je nejmenším blokařem v Evropě. Snad někde v Číně existuje ještě menší blokař.
Při jeho 180 centimetrové postavě a relativně krátkých rukou má neuvěřitelný výskok. Na testovacím turnaji juniorů mu kdysi naměřili přesný metr. „Dnes to už je jen 95 cm“, s mírným humorem si Ondřej stěžuje.
Už jako dítě měl jasno. Zkusil fotbal, ale tam se moc běhalo. „To není můj šálek kávy,“ pomyslel si osmiletý Ondra a přes krátkou tenisovou epizodu se dostal k volejbalu. Se svou volejbalovou třídou skončili druzí v republice a tento úspěch už ho od volejbalu nepustil.
Dnešní volejbalový klub ho vychoval od žáků a juniorů, a on se do něj stále vrací. V mezidobí hraje za VŠB a Palkovice, později ŠSK Beskydy. Poprvé se vrátil před čtyřmi lety jen na doplnění týmu a byl z toho nečekaný titul. „Po play off mi zůstaly na začátku května jen čtyři dny dovolené,“ opět si Ondřej s úsměvem postěžuje. „Ale stálo to za to,“ dodá vážně.
Proč dovolená? Celý život je Ondřej Lach hasič. Už na základce se rozhodl, že v životě nechce dělat nic stereotypního. Našel si Střední hasičskou školu ve Frýdku-Místku a ta určila jeho pracovní život.
Jedna práce, jedno město k bydlení. Stále žije v Ostravě, i když tady také udělal kolečko, Vítkovice, Zábřeh, centrum a dnes opět Vítkovice. Podobně jako ve volejbale.
Pokud nevyjíždí hasit ohně a nehraje klasický volejbal, uteče v létě k „beachvoleji“. „Loni jsme s Káčou Holišovou vyhráli ostravskou ligu,“ nenápadně se pochválí. Ale rychle přebíhá ke svým oblíbeným průpovídkám. „I slepé kuře si najde své zrno,“ hodnotil například svůj skvělý výkon v zápase s Benátkami.
Se svojí dnešní manželkou už procestoval pár evropských hlavních měst a nejraději se oba vracejí do Paříže. Tam ji také na Montmartru požádal o ruku. Na otázku, co ho v Paříži nejvíce zaujalo, ale zase překvapí: „Pařížské podzemí, pařížské katakomby, kde jsou uloženy již dvě stě let miliony ostatků ze zrušených hřbitovů.“
Raději rychle zase k volejbalu. Všichni ostravští volejbaloví fandové dnes vidí úžasný bojovný tým. Je to opravdu skvělá parta? „Není to žádný klam, tým je skvěle poskládaný, lidsky je to srovnatelné s mužstvem před čtyřmi roky. Herní kvalita byla tehdy možná vyšší, ale uvidíme. Budeme se prát, co to půjde,“ končí setkání Ondřej Lach.
