O nabídce, aby se trenérem Volejbalového klubu Ostrava stal dosavadní asistent trenéra Jan Václavík, se šuškalo už minulý týden po oznámení odchodu Zdeňka Šmejkala. „Oficiální nabídku jsem dostal včera v pondělí odpoledne. Protože klub měl zájem na rychlém řešení, slíbil jsem, že se rozhodnu do dnešního dne,“ komentoval rychlost rozhodnutí Honza Václavík. „Nabídka mě potěšila, moc jsem se nerozmýšlel, ale chtěl jsem vše probrat s nejbližšími lidmi z mého okolí.“
"Složit svůj realizační tým chce nový trenér co nejrychleji. Představu o svém asistentovi už mám, ale ještě to s ním musím probrat,“ říká Honza Václavík a oceňuje vedení klubu, které mu při skládání týmu spolupracovníků nechává volnou ruku.
Na otázku, zda bude v klubu pokračovat v trendech, které nasadil Zdeněk Šmejkal, odpovídá: „Je jasné, že mě Zdeněk ovlivnil. Vše jsme dělali spolu, ale kdybych já sám nebyl o dané cestě přesvědčen, naše spolupráce by nemohla klapat. Určitě nebudu nic slepě kopírovat. Mám svou hlavu,“ tvrdí Honza Václavík a dodává: „Je to pro mě velká výzva, na práci se moc těším.“
Ve složení hráčského kádru nový trenér ještě nemá jasno. S hráči průběžně jedná a slibuje, že až bude vytvořen základ týmu, oznámí to včas klubovým fanouškům. A s úsměvem dodává: „Jistá je odpověď na jedinou otázku. Sám sebe na hřiště nepostavím.“
Ještě před rozhodnutím o jeho působení na postu hlavního trenéra jsme se Honzy Václavíka zeptali na minulou sezonu. Na otázku, zda přemýšlí, co bude dělat v příštím ročníku extraligy, odpověděl:
„Ano přemýšlím. Variant je více a budu se snažit znát odpověď co nejdříve.“
Také jsme se Honzy Václavíka zeptali na to, co si odnesl ze spolupráce s trenérem Šmejkalem.
„Toho bylo určitě hodně. Co považuji u trenéra Šmejkala za nejpodstatnější a čím se zároveň trošku odlišuje od ostatních trenérům, je jeho důraz na práci. Jak při tréninku, tak v zápase se snaží, aby se dodržovaly technické i taktické prvky naší hry. Což má rád asi každý trenér. Přesto rozdíl mezi představou trenéra a samotnou realizací - hrou může být často Velká čínská zeď. Trenér Šmejkal svým přístupem dokáže tento rozdíl smazat.“
Když jsi byl na hřišti, podílel ses na koučování zápasu?
„Rozbory na zápas jsme probírali spolu s trenérem Šmejkalem jako před každým jiným zápasem. V zápase jsem se snažil připomínat a dodržovat naši stanovenou taktiku. Na hřišti jsem byl taková prodloužená ruka trenéra, protože přímo na place člověk zvládne komunikovat a reagovat rychleji a efektivněji.“
Honzo, jak se po sezoně cítíš zdravotně?
„Cítím se lépe, než jsem čekal. Trenér mi vyšel vstříc a trénoval jsem sporadicky, hlavně jen před zápasy. Volejbal naštěstí není náročný jako basketbal, tam bych to neudýchal.“
Plánoval jsi sám v koutku duše, že odehraješ některé zápasy základní části a také play off?
„Neplánoval. Trenér mi sice už před sezonou naznačoval, že bych mohl v závěru sezony vypomoct, ale já tuhle variantu neviděl jako pravděpodobnou. Rozhodlo až to, když si mě kluci pozvali do šatny v druhé půlce sezony. Ač jsem tehdy jejich návrh odmítl, tak jsem od tohoto okamžiku tušil, že si letos ještě zahraji.“
V čem jsme nejvíce zaostávali za Karlovarskem?
„Já si už přesně nepamatuji statistiky, ale tuším, že na útoku jsme Vary přehráli jen výjimečně. Navíc jsme dělali spousty chyb, navíc převážně na konci setů. Takto jsme prohráli minimálně dva zápasy. Navíc Ondra Hudeček odvede pro Vary ohromné penzum práce. Myslím, že je to pro ně absolutně nepostradatelný hráč.“
