„Nastala situace, kdy jsem bohužel musel dodržet dané slovo i rakouskému klubu, že se tam vrátím. Trochu jsem spoléhal na to, že si najdou jinou trenérskou alternativu, ale oni chtějí, abych navázal na svou práci, kterou jsem tam před letošním návratem do Ostravy započal. Situace se vyvinula, jak se vyvinula. Dříve jsem dal slovo Ostravě a to splnil, tak jsem teď musel splnit slib i na rakouské straně.
Před sezonou jsme si se správní radou klubu dali za cíl stabilizovat klub a nastartovat nový tým. To se nám podařilo, i když jsme se mohli umístit líp. Je mi líto, že musím odcházet z Ostravy od rozdělané práce, ale věřím, že přijde nový trenér, který na mne naváže.
Pro kluky to bude další rok, kdy se mohou zlepšovat. Jsou mladí, mohou na sobě pracovat. Osobně se s Ostravou budu těžko loučit. Prožil jsem tady krásné roky, až na loňský volejbalový paskvil. V současném klubu jsem našel přímé lidi a také já jsem s nimi jednal na rovinu. Klub, i lidé v něm, mi přirostli opravdu k srdci, jsou čitelní a snad jsem byl pro ně čitelný i já. Ale takový je volejbalový život a já doufám, že se třeba zase někdy naše sportovní cesty protnou.“
Ještě před zveřejněním rozhodnutí o odchodu poskytl Zdeněk Šmejkal rozhovor pro náš web.
Odpovídá 7. místo reálnému výkonu týmu na konci sezony?
Je naším konečným umístěním a proto ho tak musíme brát. Jiná věc je, jestli jsme nemohli dosáhnout na místo lepší. Ovlivnilo to hodně věcí, jako třeba naše jalová bilance z venkovních zápasů, Matesovy nedoléčené letní problémy s ramenem, problémy s koncentrací v nejdůležitějších balonech setů atd.
Měl jste určitě představy o svém návratu a práci v klubu po loňské nevydařené sezoně? Jak se naplnilo vaše očekávání?
Moje očekávání se určitě v pozitivním smyslu naplnilo, ale to pro mne nebylo překvapivé. Znám lidi, kteří se v klubu pohybují, jak pracuji, jaké mají cíle a hlavně jaké mají představy o směřování VK Ostrava. Věděl jsem, do čeho jdu a chtěl toho být součástí.
Jak se Vám spolupracovalo s asistentem Honzou Václavíkem?
Spolupráci jsme si vyzkoušeli již v loňské sezoně, a to jak v rovině sportovní, tak především v té lidské. Loňské události v klubu pořádně prověřily naši vzájemnou loajalitu a tak jsme se mohli letos soustředit hlavně na sportovní chod týmu a nemuseli jsme si krýt záda před "vyšší mocí". Tedy fajn spolupráce.
Mohli jsme více v play off potrápit Karlovarsko?
Já myslím, že jsme ho potrápili dost. Škoda nedotažení 4. setu třetího zápasu při vedení 2:1. To bylo Karlovarsku dost krušno a podle jejich slov se v hlavách už se sérii loučili. Bohužel rozhodly maličkosti, zápas jsme ztratili a ta porážka se ukázala jako osudová.
Doma jsme hráli vesměs dobré zápasy, fanoušci chodili, cítil jste pozitivní náladu v klubu?
Fanoušci, to je kapitola sama pro sebe. To, že chodili v takovém počtu, ukazovalo, jak tomuto mladému týmu vyjadřují podporu. Předvedli i pravé sportovní srdce, když ani při porážkách tým neopouštěli. Bylo až dojemné, jak svým potleskem zvedali klukům hlavy při zklamání z některých porážek.
Naplnili všichni hráči Vaše předsezonní očekávání?
Nechci být konkrétní. Volejbal je kolektivní sport a tak kluky beru jako tým. A ten předčil moje očekávání, především v tom, jaký volejbal za tak krátkou chvíli zvládli. To je to hlavní, co chci zdůraznit.
Potvrdilo se Vám, že právě práce s mladými hráči má smysl?
Nevím, co má větší smysl, než pracovat s mladými hráči. Na to ovšem ne každý klub a jeho vedení najde odvahu. Jsem rád, že správní rada VK Ostrava k tomuto kroku odvahu i trpělivost našla a věřím, že se jí tento styl práce vrátí. Což už se v minulosti již stalo.
