Jan Václavík: „Hořká tečka za vydařenou sezonou“


Považuješ sezonu celkově za úspěšnou, když jsme v ní splnili cíl a postoupili z 6. místa přímo do čtvrtfinále play off?
Ano. Myslím, že jsme ze sebe jako tým vydali maximum a jsem hrdý, že tohle mohu říci. I když jsme hodně chtěli přejít přes Liberec do semifinále, což se bohužel nepodvedlo. Ne vždy lze však hodnotit sezonu pouze dle postavení v tabulce. Když srovnám předešlý a letošní ročník, tak loni jsme skončili na velmi podobném místě (těsné sedmé místo za Kladnem v nedohrané základní části) a přesto v sobě stále mám pocit, že jsme nehráli na víc, než jsme měli a nepřekročili svůj stín. Letos tento pocit nemám. Myslím, že se nám podařilo jít na hranu našich možností a proto mám pocit dobře odvedené práce celého týmu. Tento pocit je pro mě velmi důležitý.
S odstupem času, jak moc ovlivnila epidemie koronaviru naše výkony, přípravu na utkání a tréninkový proces?
Těžko říct jaký vliv měl covid na naše výkony, protože se bavíme v teorii “co by, kdyby”, navíc všechny týmy měly srovnatelné podmínky. Vyhráli jsme první utkaní nad Kladnem, pak nás zasáhl covid, šli jsme na 14 dní do karantény, následně se soutěž přerušila a my nehráli měsíc a půl. Po restartu extraligy jsme prohráli 4 nebo 5 utkání v řadě. V těch šesti týdnech, kdy se nehrálo, jsme museli udělat něco špatně. Jezdili jsme téměř každý den trénovat do Polska, což zpětně považuji právě za jednu z chyb. Každodenní přejíždění do různých hal bylo pro všechny únavné a místo toho, abychom byli po pauze nastartovaní a hladoví, tak jsme působili „vyčichle“. Běžné provozní komplikace jako testování co tři až pět dní nepovažuji za velký zásah pro tým, spíše to byl zásah pro finance klubu.
I když to chvílemi nevypadalo, tak jsme si nakonec kýžené 6. místo vybojovali. Kde se ukázala největší síla letošního týmu?
Nezabalili jsme to, když teklo do bot. Možná to zní pro profi sport samozřejmě, ale dovedu si představit letos několik situací, které nás mohly zlomit. Naopak se nám podařilo před těmito výzvami semknout. To, že jsme se rvali na hřišti, bylo vidět a podobně přistoupili kluci i k tréninkům. Dobře trénovat bylo pro nás naprosto zásadní.
Ve čtvrtfinále jsme šli na Liberec a překvapivě mu statečně vzdorovali. Čím jsme se favoritovi dokázali vyrovnat?
My jsme hodně chtěli postoupit do semifinále, zařídit překvapení a zase vyslat vzkaz “pozor na Ostravu”. Chtěli jsme hrát na Liberec chytře v rámci našich možností, což se nám v celé sérii celkem podařilo. Snahou bylo eliminovat libereckou dobrou obranu na síti, kterou vládl celé extralize a často si s ní pomáhal v těžkých momentech zápasů. Dále jsme chtěli odtlačit Liberec servisem co nejdále od sítě, tím výrazně rostla naše šance ubránit jejich největší útočné hrozby Michal Kriško, Jan Štokr, Tomáš Kriško. Celkově jsme byli dobře připraveni na Severočechy v obraně, občas nám scházela větší efektivita v ofenzívě. Věřili jsme, že rozhodujícím prvkem na jazýčku vah by mohla být naše bojovnost a nasazení. V Ostravě se snažíme tyto vlastnosti boje pevně zakomponovat do hry. Jsem rád, že tomu kluci uvěřili a odvedli v tomhle velký kus práce během celé sezony. Mrzí mně, že sezona není potvrzena postupem mezi čtyři nejlepší týmy, nemá jasně viditelný punc úspěchu, takto jsme “jen” potrápili favorita ve čtvrtfinále.
Považuješ za zlom čtvrtfinálové série prohraný třetí set čtvrtého domácího utkání nebo to vidíš jinde?
Opět se bavíme v rovině “kdyby”, ale asi to cítíme všichni podobně. V tom setu jsme měli dvě příležitosti a nevyužili jsme je. Pátý zápas už byl nad naše síly. Liberec byl jasně lepší a poslední utkání dalo celé sezoně hořkou příchuť, která mně tam vůbec nepasuje. Ve vyrovnané sérii jsme dostali v posledním zápase na zadek rozdílem třídy, nepostoupili jsme do semifinále a navíc se ošklivě zranil kapitán David Janků. Byl bych rád, kdyby se podařilo dát jeho kotník rychle do kupy a měl ještě šanci zabojovat o nominaci do nároďáku. Mistrovství Evropy v Ostravě na jeho domácí půdě se nehraje každý den a přál bych mu to.
Český pohár jsme pojali jako "test" mladých adeptů dresu VK Ostrava. Co ti ty dva zápasy s Brnem v tomto ohledu ukázaly?
Musím říct, že jsme trochu kluky hodili do vody. Do Českého poháru nezasáhl nikdo, kdo pravidelně nastupuje v extralize, dvanáctku jsme doplnili juniory, kteří trénovali pouze týden před utkáním po čtyřměsíční nucené pauze kvůli zastavení mládežnických soutěží. Věděli jsme, do čeho jdeme i za cenu, že spolu kluci nikdy nehráli. Doma jsme předvedli slušný výkon, který nám dával šanci pro odvetu. Naopak v Brně jsme zápas vůbec nezvládli a Brno nám ukázalo, že prozatím jsou s mládeží dále než my (většina juniorů je součást A týmu mužů). V naší juniorce jsou kluci s potenciálem, ale samozřejmě potřebují trénovat nejlépe každý den. To jim současná situace nedovoluje a kluci ztratili rok vývoje.
Jak fungoval realizační tým v této komplikované sezoně?
Potřebuji upřímně a bez velkých klišé poděkovat všem v klubu, kteří alespoň trošku spolupracovali s naším týmem. Na všech jsem cítil, jak moc nám přejí úspěch a je radost v takovém kolektivu pracovat.
Prvně chci poděkovat Romanovi Dvoranovi, který přijal nabídku pomoci mně s áčkem. Musím říct, že s Romanem je to vždy „jízda“. V jádru máme podobnou filozofii a na zásadní věci máme stejný názor, ale každý koukáme na volejbal trošku jinýma očima, což byl pro mě osobně velký přínos. Navíc je Roman velký optimista a to já určitě potřebuji. Když říkám, že tato sezona byla vydařená, tak na tom má Roman velký podíl.
Nemůžu nezmínit oba naše maséry Martina a Káju, kteří nám vyšli vstříc víc než na 100%, takového přístupu si vážím. Velký dík Davidu Ulrychovi, který má na starost mužstvo po fyzické stránce a navíc s námi objezdil všechny zápasy včetně těch venkovních. Z Ostravy to většinou máme „dál než by kamenem dohodil“. Navíc David ovládá tablet během zápasů s chirurgickou přesností.
A nesmím zapomenout na všechny, kteří se podíleli na pořadatelské službě, a svým povzbuzováním se usilovně snažili nahradit scházející publikum.
Máme po sezoně. Můžeš fanouškům již prozradit, jak bude tým v příštím roce vypadat a zda ty zůstaneš trenérem?
Určitě někteří hráči odejdou, určitě odcházejí i některé naše opory. Ale jsem rád, že se posunuli v kariéře a odcházejí do klubů, které mají lepší finanční podmínky a ty nejvyšší ambice. Zveřejnění kdo a kam odchází, nechávám na nich a na klubech, kde budou v příští sezoně působit. V současné době už hledáme nadějné hráče do budoucna.
Co se týká mého dalšího působení, ještě jsem se nerozhodl. Nějaké nabídky mám, ale v sezoně jsem tohle nechtěl řešit. Zatím je to padesát na padesát, na jedné straně Ostrava, na druhé zahraniční angažmá.