Prostřednictvím jeho přítelkyně Petry jsme v neděli večer zvládli krátký rozhovor. Nejdřív jsme se zeptali na právě skončený zápas:
Dnešní zápas proti Modeně jsme nezvládli, udělali jsme pár zbytečných chyb a to tým jako Modena potrestá, a to přestože jsme Zayceva dostali ze hřiště.
Ve dvou setech ses dnes objevil krátce na hřišti. Kolik jsi toho zatím odehrál?
Hrál jsem tři přátelská utkání a teď jsem pokaždé v zápase střídal aspoň na blok nebo na podání.
Jsou tréninky v Ravenně náročné?
Náročné určitě ano, ale strašně mě baví, jsou to tréninky v šesti, pořád se v šesti „hraje“, a to je to, co jsem vždy chtěl.
Jaká v týmu atmosféra?
Parta je výborná. Jsme dost mladý tým. Já osobně jsem strašná „tlučhuba“, takže si myslím, že i přes jazykovou bariéru si rozumím s každým. Samozřejmě s někým víc, s někým míň.
Jaké je město a jak tam lidé vnímají volejbal?
Ravenna je krásné historické město, pro Italy prý malé. (pozn. cca 160 tisíc obyvatel) Podle mě je to však jedno z největších volejbalových měst. Fanoušci jsou skvělí, na dnešek (pozn. na neděli) bylo vyprodáno už na začátku týdne a v hale je to vždy znát. I na ulici, když někam jdeme, lidí nás zastavují a ptají se, kdy hrajeme, jak probíhají tréninky, jak se cítíme.
Co se ti v Itálii líbí a naopak, co tě zklamalo?
Líbí se mi tu všechno kolem volejbalu, profesionalita opravdu ve všech směrech, skvělí fanoušci a také moře. A co mě zklamalo, tak to jsou zdejší silnice. V Česku určitě máme lepší a to je co říct. Jediné, co mi však vadí, je italské pohodlí. Na vše, co není podstatné k volejbalu, člověk čeká a čeká a čeká.
Chceš něco vzkázat ostravskému publiku?
Ostravským fanouškům chci vzkázat, ať stále chodí na volejbal v Ostravě, ať kluky podporují a fandí jim, i když se nedaří. Já se na ně koukám a na dálku jim taky fandím každý zápas.
