Jaká byla cesta do Bahrajnu?
Z Prahy jsme nejprve letěli do Dubaje největším letadlem Airbusem A 380 pro 800 lidí a pak ještě do hlavního města Bahrajnu Manáma. Celkově jsme cestovali osm hodin.
Jaké bylo v Bahrajnu počasí?
Za nás tam bylo 45 stupňů na slunci a 69% vlhkost. Říkali nám, tam únor, březen i duben proprší, ale pak mají vedro a léto.
Jak fungovala organizace šampionátu?
Bydleli jsme v pětihvězdičkovém hotelu. Jiný tam ani nemají. Ubytování, doprava na tréninky do osmi hal po městě fungovala perfektně. V hlavní hale se hrály jen zápasy, nejvíce diváků chodilo na domácí, v průměru kolem pěti tisíc.
Co jste stihli navštívit ve svém volnu?
Jednou jsme se dostali do města na trhy. To byl mazec, kolik tam bylo lidí. Jinak jsme ještě navštívili 500 let starou pevnost. Byla jenom z písku, žádný beton. Moc příjemné nebyly pohledy na pozůstatky těl, jinak to byla paráda. Škoda ještě, že nám nevyšla návštěva okruhu, kde se jezdí formule 1.
Má Bahrajn svoji národní kuchyni?
Tak dvakrát jsme tam něco ochutnali, ale jinak jsme měli evropskou kuchyni. Není nad masíčko, rýži a omáčku.
Splnil reprezentační tým cíl, s kterým na šampionát odjížděl?
Chtěli jsme postoupit mezi nejlepší osmičku, takže konečné sedmé místo je super výsledek.
V prvním extraligovém kole jsi nastoupil proti Benátkám v základní sestavě, překvapilo tě to?
Bylo to velmi příjemné překvapení. Trenér Honza Václavík mi to řekl při rozcvičce. Nervozitu jsem cítil do prvního technického oddechového času a pak už to bylo dobré. Snad jsem i já přispěl k dobrému výkonu celého týmu. Zápas nám vyšel. Měli jsme radost z každého uhraného míče a šli jsme po každém bodu k sobě. Nyní máme Zlín, s kterým jsme v rámci přípravy v hale hráli třikrát a máme s ním pozitivní bilanci 2:1. Prohráli jsme jen u nich a to jsme hráli dost špatně. Budeme se snažit získat tři body.
