Splnil univerzitní tým 7. místem stanovený cíl?
Cíl jsme splnili a ostudu jsme neudělali. Měli jsme jeden z nejmladších týmů a třeba pozdější vítěz z Iránu měl nejmladšího hráče, který byl u nás nejstarší. Skončili jsme s přehledem v první polovině celkového pořadí, ze skupiny jsme dokonce postoupili z druhého místa.
Jak vypadaly haly, v kterých jste hráli?
Vítězných pět zápasů jsme sehráli v menší hale, kde chodil na zápas 500 až 600 diváků. Dva zápasy jsme odehráli v centrální hale, kde byla kapacita 5000 diváků a na nás s Iránem přišly nejméně čtyři tisícovky.
Jak jste se poprali s tamním letním počasím?
Zajímavé bylo, že i když teploměr ukazoval třeba 32 stupňů, tak tam byla taková vlhkost, že u nás by bylo tak 45.
Co úroveň ubytování a stravy. Okusili jste nějakou místní specialitu?
Všude to byla na úrovni a perfektně fungovala klimatizace. Z jídla bylo na výběr snad ze sedmi světových kuchyní. Z každé jsme si vybrali, co nám chutnalo.
Podívali jste se do města?
Měli jsme zaplacený výlet na dnes osmý největší mrakodrap světa, který byl největším v době, kdy se otevíral a má 101 pater. My jsme byli vyvezeni snad do výšky 400 metrů a naskytl se nám nádherný výhled na město Tchaj-pej. Nakoupili jsme si i tamní suvenýry a strávili ve městě velmi příjemný čas.
A tvé největší zážitky z Taiwanu?
Fascinovali mne místní lidé. Všude nás fotili a zdravili. Připadali jsme si tam jako šampióni a to dokonce u lidí, kteří hlídali vchod do hotelu nebo jídelny. Lidi okolo nás byli strašně vlídní a přátelští, to by se u nás asi nestalo. Druhým zážitkem bylo samotné slavností zahájení univerziády, kdy bylo na stadionu snad 30 000 lidí, to byla jedna velká obrovská show.
