Přitom se sportem Vašek Kotas začínal na atletické škole v Havířově. Mimo jiné se pokoušel i o výšku. „Pak se objevil o dva roky mladší Bába a ještě bez jakéhokoliv stylu nás všechny přeskočil o dvacet centimetrů, pochopil jsem, že výška nebude to pravé,“ vzpomíná Vašek. Nakonec u žádné atletické disciplíny, ani později u basketu nezůstal. V patnácti začal vážněji s volejbalem a už ho neopustil. Po dvou letech se usídlil na pozici blokaře a tam zůstává dodnes.
Už s kadety havířovské Slavie začal hrát okresní přebor mužů. Postupně jak rostli věkem, rostli i volejbalovými soutěžemi. A ve Vaškových čtyřiadvaceti letech dorostli až do extraligy a dvakrát dokonce do play-off. Přestup do Zlína byl logickým pokračováním jeho kariéry. Byly z toho dva dobré roky a jedna medaile za třetí místo v extralize. Teď je rád v Ostravě, v dobré volejbalové partě, a z Ostravy, kdy má byt, by se nechtěl stěhovat.
Profesně tíhne k informatice, vystudoval na průmyslovce obor Organizace a výpočetní technika, pak byl chvíli na VŠB, ale hornictví mu k srdci nepřirostlo, ani když studoval geoinformatiku. Nějakou dobu pracoval u geodetické firmy, od odchodu do Zlína je volejbalový profík.
O volejbalu skutečně mluví klidně jako profík, když však padne zmínka o windsurfingu, jeho oči se náhle rozzáří. Jeho tři prkna a pět plachet jsou stále v pohotovosti. Největší radost mu ve volejbalově volnějším období dělají studené fronty. Vítr před frontou, a Vašek s kamarády není k udržení. Balt a Severní moře v Německu nebo v Polsku jsou jejich okamžitým cílem. A největší zážitek loni před frontou v Dánsku. Nezapomenutelné čtyři dny v „obytňáku“ u moře.
Jezdit na vlnách je jiné „kafe“ než klidné vody jižních moří, kde trávívá dovolenou s manželkou. „To je můj druhý koníček,“ usměje se, když padne zmínka o jeho manželce, opavské volejbalistce.
