Václav Kotas
Před léty kapitán týmu a Vaškův kamarád Honza David vždy napsal nahoru na světelnou tabuli Vašek je král, když se na to včas přišlo, musel to smazat. Dnes by asi nikdo nic nenamítal, Vašek je i s přibývajícím věkem tahounem týmu. „Po zápase s Budějovicemi bych to tam radši nepsal,“ komentuje Vašek dnes už se smíchem svůj tehdejší výkon.
K ohlasům, že válí líp než mladí, je hodně shovívavý. „Já bych to nenazval, že se mi daří. Jsem rád, že můžu pomoct a také jsem rád, že mě kluci berou jako rovnocenného, že mě neberou jako toho starýho dědka.“ Přitom kromě volejbalu ještě pracuje jako obchodní zástupce přes právní produkty. Dopoledne práce, odpoledne tréninky. „Je to náročné, ale často můžu pracovat z domu. Po pracovních schůzkách se třeba zastavím doma na oběd a teprve pak vyrážím na volejbal.“
A jak hodnotí svůj sportovní život v éře, kdy už má dva syny (Robin – tři roky, Ondra – sedm měsíců)? „Je to velký rozdíl. Dřív jsem přišel domů a natáhnul si nohy a ...v pohodě. Teď přijdu domů a pověsí se na mě dva „jelimani“. Ale zase jdu hrát volejbal s čistou hlavou a při hraní jsem už trochu nad věcí." Přesto si však trochu postěžuje: „Některé věci se už ale dělají složitěji, člověk hůř regeneruje, a ti mladí kluci jsou na tom fyzicky líp...“
Většina věcí z dávno vyplněné ankety však sedí. Gigi Mastrangelo je pořád jeho vzorem, zůstalo i sportovní oblečení, jen z jídla dnes místo hovězího steaku a grilované zeleniny uvádí těstoviny a rýži. A relaxace stejná, oblíbený windsurfing. „Teď jsem si pořídil větší dodávku a v létě jedeme do Řecka na ostrov Paros. S větším synem už jezdíme na padelboardu a zkoušel jsem ho už vozit i na surfu.“ A také zůstává sen: zasurfovat si na Havaji.
