Oliver Sedláček, pohodář s kamennou tváří
Najít tvou fotku, kde se raduješ, tak to je problém. Jak vlastně volejbal prožíváš?
Existuje i pár momentů, kdy se směju. Ale to musí být hodně šikovný fotograf, aby to zachytil. Když se mi však něco povede, tak to spíše řvu, to mě pak nabudí k dalším dobrým míčům.
Pocházíš ze Zlína a teď se nakupily v řadě tři zápasy právě s Fatrou. Jak je prožíváš?
Ano, jsem Zlíňák, ale nemyslím, že by ty zápasy byly nějak zásadně jiné. Ze začátku to tak trochu bylo, že se člověk chtěl předvést, co všechno se naučil a hlavně v prostředí, ve kterém začínal. Nicméně tam mám spoustu kamarádů, se kterými jsem dříve hrál, takže se na ty zápasy těším a taky je tam příjemnější cesta než třeba do Varů.
Na rok 2019 asi nezapomeneš. Z kluka, který se dostal do extraligového klubu, jsi najednou reprezentant a v letošní sezoně podle statistik nejlépe blokující hráč extraligy. Jak celý ten přelom vnímáš?
Z minulého roku mám obrovskou radost, v mých očích jsme dokázali spoustu skvělé práce, dokázali jsme porážet i ty nejlepší týmy v Česku a stojím si za tím, že jsme na bedně byli zaslouženě. Co se týče mého individuálního výkonu, tak se snažím co nejlépe dělat to, co jsem se naučil. Ale bez tohoto týmu bych určitě nebyl tam, kde jsem nyní. Volejbal není o jednotlivcích.
A jak vidíš letošní sezonu zevnitř týmu?
Letošní sezona je jak na houpačce. Jednou dokážeme předvést nádherný volejbal. A podruhé nepřelezeme dvacítku s Ústím. Každopádně i letos máme úžasnou partu. Jsem rád, že můžu v takovém kolektivu být. Stejně jako loni si opět dáváme postupné cíle a ten momentální je dostat se do první šestky. Jak se to bude vyvíjet dál, uvidíme.
I z tvé odpovědi je cítit, že něco bylo loni jinak.
Ono se to špatně popisuje, všichni dřeme jako blázni, není tady nikdo, kdo by to flákal, všichni nechávají na tréninku 100 %. Ale myslím, že nám v týmu chybí "blázen" jako byl loni Mitch Beal. To byl borec, který dokázal v každé situaci tým nabudit neskutečným způsobem. Nikde, kde byl on, nebylo ticho. Dokázal vytvořit na tréninku mezi všemi takovou rivalitu, že ani některé zápasy nebyly vyhrocené tak, jako pár tréninků, když tu byl Mitch. Mně osobně právě taková trochu větší zapálenost pro věc chybí.
