V rozsáhlejších bulletinech pro play off vycházely články, kde jsme představovali lidi, kteří jsou nepostradatelní pro činnost klubu. Tento je z bulletinu k semifinálovému zápasu s Budějovicemi.
Mít takového trenéra musí být snem každého volejbalového žáka. Od prvního setkání z něho vyzařuje obrovská autorita, ale přitom i porozumění pro hráče různých úrovní, kteří se objeví v jeho okolí. „Po několikaletém přemlouvání jsme ho získali do Ostravy. Je úžasné pozorovat jeho práci s našimi mladými kluky,“ říká jednatel klubu Tomáš Dvořák
Absolvent strojní fakulty žilinské Vysoké školy dopravy a spojů celý život věnoval a věnuje volejbalu. Hrál v Martině, s Žilinou v roce 1986 postoupil do československé extraligy. Na vojenské službě s RH Bratislava získal bronz v poháru CEV. Rád vzpomíná na finálové zápasy posledního společného ročníku extraligy. Finále se tehdy hrálo na dva vítězné zápasy. „První jsme v Praze prohráli a pak bohužel i ten druhý 2:3,“ vzpomíná Roman Dvoran. „Nikdy však nezapomenu na úžasnou atmosféru. V nabité vyprodané žilinské hale se tísnilo 4500 diváků.“ Po osamostatnění Slovenska se krátce objevil i v reprezentačním týmu.
Po nepříjemných zraněních skončil hráčskou kariéru a začal trénovat volejbalovou mládež v Žilině. V různých kategoriích se jeho týmům podařilo získat titul „Slovenského majstra“. Jako asistent a později i jako hlavní trenér působil i u mládežnických reprezentačních družstev.
V Žilině mu prošlo pod rukama množství pozdějších slovenských reprezentantů, jen namátkově: Lukáš Diviš, dnes ruský občan, nastoupil už i za ruský národní tým, hraje za Lokomotiv Novosibirsk. Dalším je Matěj Paták, hrající ve Francii a v neposlední řadě Tomáš Kriško, kterého dobře známe z liberecké Dukly a který dnes hraje v Argentině.
