Začala úzká spolupráce s havířovským volejbalem

Muži

VK Ostrava navazuje pro tuto sezonu úzkou spolupráci s Volejbalovou akademií Havířov. Ta má svoje týmy v první lize juniorů a v krajských soutěžích kadetů, starších a mladších žáků.
Volejbalovou akademii mládeže a obsah vzájemné spolupráce představuje havířovský trenér Ivan Pelikán.


V čem spočívá spolupráce našich klubů?
Nejdříve musím zdůraznit, že jde o dva zcela autonomní kluby s vlastní strukturou a řízením. Spolupráce spočívá ve výchově a hlavně v herním vytížení mladých hráčů. Jde o to, aby hráči, kteří postoupili do vyšší věkové kategorie, ale ještě nemají výkonnost například na extraligu, si zahráli v jim odpovídající soutěži. Spolupráce probíhá na úrovni mládeže, má svou logiku a věřím, že bude prospěšná pro obě strany. Ostatně, jde o moji dlouhodobou filosofii na úrovni výchovy mladých hráčů.
Můžete tuto filosofii rozvést?
Role nás trenérů, funkcionářů a rodičů je především ukázat mladým krásu našeho sportu. Pochopitelně, že každý má trochu jinou roli, ale ta radost ze hry je primární! Často se mi zdá, že v posledním období jsou mladí hráči v žákovském věku „svázáni“ ambicemi trenérů či funkcionářů. Markantní je to právě u nás na Moravě, kde je koncentrace mládežnických družstev větší než jinde v republice. Mějme konkurenční prostředí, ale řekněme až od kategorie mužů, juniorů, popřípadě kadetů. Hrajeme si zde mnohdy na „pupek světa“a rádoby ambiciózní kluby si často říkají: to u nás je ten nejlepší mládežnický volejbal. Moje filosofie je tato: najdi, předej radost, nauč, a pokud ti nemůžu více nabídnout, posuň dále. To platí pochopitelně i v obráceném gardu. Jsem přesvědčen, že z toho bude těžit celý volejbal.
A jaké jsou vaše zkušenosti?
Kdysi dávno jsem zažil v zahraničí trochu jiný, pro nás nezvyklý přístup. Řekl bych, že u těch mladších hlavně rodiče dbali víc na individuální rozvoj hráče. U nás je „klubismus“ tak trochu svěrací kazajka. Tím nechci říci, aby hráč necítil sounáležitost či určitý druh vděčnosti svému klubu nebo trenérovi. Opakem je ale situace, kdy jsou hráči vychováváni k určité nevraživosti vůči konkurenčnímu klubu nebo dokonce trenérům, kteří mají na hráče největší vliv. Je to „malé“, a hlavně to buduje špatnou kulturu v našem sportu a brzdí rozvoj talentovaných hráčů.
A konkrétní spolupráce vašeho klubu s VK Ostrava?
Pokud nějaký hráč prokáže určitý herní potenciál, popřípadě talent, tak mu umožníme hostovat ve VK Ostrava ve vyšší soutěži, kterou my neobsazujeme. Podobné to je opačným směrem, pomáháme rozvíjet některé jejich hráče a dáváme jim herní prostor, který by hned ve svém klubu neměli. Ať jsem úplně konkrétní, cenné zkušenosti při přechodu do vyšší kategorie budou v Havířově v 1. lize juniorů získávat: Kavala, Sulek, Srovnal a Kovařčík. Opačným směrem míří do ostravského extraligového týmu kadetů Augusta. K podobné výměně hráčů bude docházet také v žákovských kategoriích.

Na závěr nám stručně představte Volejbalovou akademii mládeže Havířov
Havířov má dlouhou a úspěšnou volejbalovou tradici. Již na začátku sedmdesátých let dominoval dorosteneckému volejbalu v tehdejším Československu klub AZ Havířov pod vedení pana Potáče, který vychoval špičkové hráče své doby, jako byli Mikunda, Jamka, bratři Vágnerové, bratři Tobolákové, Repák, Lébl, B. Potáč a řadu dalších. Následovala úspěšné funkcionářská éra Františka Horvátha, který byl za většinou úspěchů havířovského volejbalu posledních let. Panu Potáčovi a Horvátovi je potřeba poděkovat za mnohé. Doba se ale zastavit nedá. Skončila extraliga mužů v Havířově a já se snažím s kolegy Drobkem a Jalčákem, oba to jsou odchovanci havířovského volejbalu, udržet jméno havířovského volejbalu prostřednictvím mládeže. Naše činnost nemá raketový nástup, jaký jsem zaznamenal například před 10 lety v ŠSK Beskydy, to ani nejde, podmínky jsou odlišné, ale sázíme na progresivní rozvoj, odbornost a lidský přístup. Snad se nám dílo podaří.